Play: Sázka

10. srpna 2012 v 11:54 | E |  Play

Starší, krátká (800 slov přesně, muhehe) povídka, kdysi dávno (no.. Podle toho, čemu říkáte dávno.) určená do soutěže na blogu Anne... Každopádně doufám, že se vám bude líbit, a budu moc ráda za komentáře! :)

Shrnutí: O tom, jak jedna hloupá sázka převrátila celý Vánoční ples vzhůru nohama.
Postavy: Dvojčata Weasleyova, Hermiona Grangerová, Draco Malfoy
Žánr: Romantika, humor
Období: Turnaj tří kouzelníků (1994)
Poznámky: V podstatě otevřený konec. V podstatě.


"Ty blonďatá kryso!"
"Nechutná šprtko!"
"Ubožáku!"
"Šmejdko!"
Hermiona a Draco od sebe stáli dobré tři metry daleko, a ani to nebyla dost bezpečná vzdálenost. Právě skončila hodina Starodávných run, kterou měl Nebelvír a Zmijozel společně, a profesorka Hooverová třídě oznámila, že už má dost jejich věčného tlachání. Ano, to od ní slýchávali poměrně často, a nedalo se říct, že by si to brali k srdci. Nicméně to, co se událo potom, je - konečně - opravdu schladilo.
Když profesorka řekla, že si sepíše vlastní zasedací pořádek (který se bude dodržovat!), možná by se to ještě dalo pochopit, ale její náhlý popud usadit vedle sebe slečnu Grangerovou a pana Malfoye by pravděpodobně neobhájila ani před Brumbálem.
K jejímu nehoráznému štěstí téměř v zápětí zazvonilo, a tak se stihla uklidit do bezpečí svého kabinetu. Hermiona ale žádný kabinet neměla, a tak se s Malfoyem už téměř deset minut dohadovali o tom, kdo z nich je větší idiot.
"Poslyš, Frede…"
"Hm?"
"Už jsme se dlouho nesázeli," mrkl na své dvojče George a pokračoval ve sledování nepříliš sofistikované výměny názorů.

***

Konečně nastal večer, na který se celá škola tak těšila. Velká síň byla nádherná, Sudičky vyhrávali pro několik párů vlnících se na tanečním parketu a zbytek studentů postávalo u stolků s občerstvením.
"Tohle je nemožné. Absolutně nemožné," kroutil hlavou Lee Gordan, když ho Fred seznámil se svým plánem, ale v očích mu plápolaly vzrušené jiskřičky.
"To se nikdy nestane," souhlasila Angelina v Georgeově objetí.
Fred si z jejich totálně nedostatečné podpory (psychické, finanční byla v případě výhry více než uspokojivá) zjevně nic neděla a gestem k sobě přivolal Hermionu, která se zrovna nacházela na druhém konci sálu, což byla pro Freda velmi ideální vzdálenost.
Zrovna procházela kolem stolku s láhvemi máslového ležáku, když jí někdo podrazil nohy a ona se málem skácela k zemi.
"Mohla bys dávat pozor, kam šlapeš?!" ozvalo se suše.
"Zvážím to."
"Jistě, a rozhodně mi dej co nejdřív vědět," odsekl ať-tě-to-ani-nenapadne tónem. To už někteří studenti začali buď nenápadně ustupovat do bezpečí a dělat tak prostor těm odvážnějším, kteří se těšili, až uvidí další slovní přestřelku.
"Myslím, že to přežiješ i bez toho," opáčila Hermiona, i když její výraz jasně říkal, že skutečnost, že Malfoy něco přežije, jí není příliš milá.
"Ale no tak, snad byste se nehádali o Vánocích?" přitočil se k nim Fred se skleničkou zlatě se lesknoucí medoviny a nenápadně máchl hůlkou kamsi nad jejich hlavy.
"Ale my se přeci nehádáme, že, Grangerová," usmál se hraně hraně Malfoy a málem ji přátelsky poplácal po rameni, včas si však uvědomil, že by to pravděpodobně bylo to poslední, co by v životě udělal.
"Tak to jsem rád," usmál se spokojeně Fred a ignoroval ironii v Dracově hlase a Hermionině tváři.
Na malou chvíli zavládlo ticho - stále se zvětšující hlouček čumilů napjatě čekal, co bude, Malfoy ani Grangerová nevěděli co udělat nebo říct a Fred, stále s úsměvem, čekal na nejvhodnější okamžik.
"A hele, jmelí!" vykřikl spokojeně a ukázal na zelený trs vinoucí se přímo nad hlavou Malfoye a Hermiony. Očekávaná reakce se dostavila okamžitě; oba se zatvářili naprosto zděšeně a chystali se k nenápadnému úprku od všeho zeleného a blonďatého, nebo v opačném případě hnědovlasého. Fred to však čekal a okamčitě čapl Malfoye za límec aby ho přitáhl zpátky k Hermioně, která byla na pokraji hysterie. Jmelí se naštěstí stále vinulo a vyráželi z něj malé úponky, takže byl ještě pořád čas zmiznout.
To už je sledovala polovina sálu včetně profesorky McGonagallové, která se patrně obávala o Fredovu bezpečnost, a ředitele Brumbála, který se naopak náramně bavil.
"Je mi nějak nevolno," pípla Hermiona, která byla napůl vzteky a napůl rozpačitostí rudá až za ušima.
"Myslím, že půjdu na čerstvý - "
"Já myslím, že mě je nevolněji," plácl Malfoy první hloupost, která se mu připletla na jazyk, dokonce se při tom zapomněl tvářit jako nekorunovaný bůh, a vykročil ke dveřím.
Fredova ruka ho samozřejmě včas zastavila.
"Tak co bude?" zeptal se rozjařeně do narůstajícího ticha - Sudičky právě dohrály písničku, která pojednávala o mločí páteři, a snažily se zjistit, proč je taneční parket najednou prázdný.
"Samozřejmě, že nic!" odsekl chladně Malfoy, který už se stačil vzpamatovat z počátečního šoku a sebevědomě povystrčil bradu. Hermiona horlivě přikyvovala.
Záměr ničeho by možná i vyšel, to by ale jmelí nesmělo dosáhnout své maximální velikosti.
"Výborně, teď se odsud nedostanu," zasténala Hermiona.
"Co to meleš, Grangerová?"
"Dokud jmelí roste, je možné se někam zdejchnout, ale když růst přestane, ti co pod ním stojí nemohou odejít, dokud se - " Hermiona se zatvářila naprosto znechuceně " - nepolíbí."
"To je blbost," odsekl Malfoy a přesvědčoval spíš sebe než ji.
Jeho poslední naděje byla zničena, když se pokusil zvednout nohu, což i on - a to byl Malfoy - shledal jako neskutečně odporný zločin proti lidskosti.
Ještě chvíli zvažoval své možnosti, než zjistil, že má jen jednu.
"…Grangerová?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anne Anne | Web | 13. srpna 2012 v 17:21 | Reagovat

Jak už jsem říkala mnohokrát,tuhle povídku vážně miluju!:)) Je úžasná!;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama